Kouřové hlásiče
- vyhodnocují vznik požáru na základě zjištění přítomnosti požárních aerosolů v ovzduší.
Metody:
- změna vodivosti ionizační komory – ionizační kouřový hlásič,
- pohlcování nebo rozptyl optického paprsku – opticko kouřové hlásiče
- zjišťování přítomnosti plynných zplodin.
Ionizační kouřový hlásič
Ionizace – proces, při kterém se z elektricky neutrálního atomu nebo molekuly stává ion.
Rekombinace – opačný děje k ionizaci.
Ionizační energie (potenciál) – odpovídá energii nutné k odstranění jednoho elektronu.
Anion (záporný iont) vznikne dodáním záporného elektrického náboje prostřednictvím jednoho nebo více elektronů
Kation (kladný ion) vznikne odtržením jednoho či více elektronů z elektronového obalu
Princip ionizačního kouřového hlásiče:
- yhodnocení změn vodivosti ionizační komory při vzniku kouře
- mezi elektrody ionizační komory je umístěn radioaktivní zářič – obvykle americium 241Am
- v normálním stavu (bez kouře) dochází k ionizaci vzduchu v komoře – teče proud
- při požáru (vniknutí kouře mezi elektrody) dochází k rekombinaci a proud klesá
Opticko-kouřový hlásič
- princip rozptylu optického paprsku na částečkách kouře,
- zeslabení, způsobené absorpcí a rozptylem,
- rozptyl – hlásiče bodového typu, světelné dýmy, tmavé dýmy,
- zeslabení – lineární hlásič,
- detekce požárních aerosolů s velikostí částic 0.15 – 10 mm,
- základem zdroj IR záření a světlocitlivý prvek,
- geometrie taková, že za normálních podmínek paprsek nedopadá na světlocitlivý prvek – oddělení labyrintu, do něhož může vniknout dým,
- po vniknutí kouře rozptyl na částečkách aerosolu, čímž se část paprsku dostane i na světlocitlivý prvek,
- zdroj záření vysílá impulsy, kontrola jestli fotodioda přijímá synchronní pulsy (několik po sobě jdoucích pulsů spustí poplach),
- hlásič nelze využít ve výbušném prostředí
